Útvaldar smásögur - 01.01.1822, Blaðsíða 23

iidtot’t K>«rí / w'tnaít Ijann tíí ftnna t)í'ug(egu
ftcfjuferOa 6 fjefgtmi ttDum. 3 ttllttt #cfð, «D
í>ann &fjoerí>uc tav unt innícííflu n^rca (Buðc,
oD lífinDunt í>c!jc ycgtla fiefð,. «b (;ann qoaDft
nittcmc fá fcá óf^mlegri X>«cu, qvaD (;ann
ftaD ettaa nftlitnbu: aö ntenn (eítuDu ráDð (>já
eg fenaju fi)Vi|Ftp«nir frá ©tiDutn, „ <Sn —
fagDi l)an-r-„ca cc 6fjarDuutm aft*ecja!e»D|lu
„ og fpitMngu Sítbenuborgat; UttgOóme; f)oer»
„ jurn fjeft. cg fptllt?'í)perr fcer fbnt citt
„ einafta Dœntt jtefð? í)ír fje e<j marga tib
„ í)et)fenDur og oínt mína, fomi jjcíf nú fram
„09 oitni mót #e;m, fem (ciD&i fsá afrega!
„ en Mfftfl f>eit píd paD af oprDlngu, fem |eít
„ mítffc enn bera fprir mít, f>of frcfja ecfi
„ geDur, föreeDuc cg §reenDuc fteírca lagamta
„ I)efttD pftrmtt ? ftoí f«Har íTlelftu« £6 ecfi
„ !)Cr fprir, fem Ditni? — efalaufl wit I)ann fiá
l#f)tngaD fornnfl/ ccfi til áfjceru, IjelDurtiI parn»
„acmér/'
„ €n — tnelítua og %nytfyu» fá mig ecfi
„ feliDann tneD jáeffari ftdgun. ®ötnt má eg
„ pel falla, fem offur, fprtr I)atri fteicra 6ráD»
„ oenDtt, frá fmrra fáfinnu 09 Itflurn eg á Punb<
„ um jfbíuna Drég. $funD jpcirca ()e^e foo
„ ntarjjjatm ága'tann og góDamt mann feílt og
„ mun enn fleirí fella, po( í)oerfu má cg ocna
„ítefð, aD oonDffa pettra ocrDt fuöfeDD meD
„ mfmtm DauDa ?"
„501éc er Dáoel fusnugt, aDefunD 09 ljat<
„ ur óoina mífta cinfunt DafnaDi oíb atigif?ffngu