Útvaldar smásögur - 01.01.1822, Síða 14

14

«£)íit>urícðt cc 09 C'cecó’0 t>iínt um ©S»
fvattfi: „a6 í)ann fj)í|íuc manna f)aft fcíDt
„ ^pefrna fci f)imnum ofan ó focDina, foo aö
/;{)án (>99&i f)jíi rtiennum, og brc DDt beill 03
„ bfeiTun út pfir íenb 09 fíjDí;" cinð 09 piaa
tó’e <g5pefuíg£, fetn ncfnic ©ófcatea f)írní4)*
fallinn ff cnE gífinn 2ítf)enu ttiennum.
€9 minntiji fjcfé, aD ©ófcatee bafDi occ»
t& nd íaginn tíl aD fjc menn -út, cDuc f3ccfj<i
ndttórufut 09 bccfii $cicca af anDíítéfafíi, f>oaD
m ffeirum náttóruftóbum mennum ec gCfiD«
•fpantt 'bjelDt fagurt útíít optac boDa góDa
fúlac eginfccsfcifa, cbuc aD minnfla fpjfí baf!*
lealefa tif bctrunac; fcf fagDi f)an ciD Xmoi
^cgac J>ann fú í)ann fprflíf fcauttgri
geto, en f)onum íeit# pcl á b«iuv f»o bann
lagDt jlaf fitm boert um ocg banð: fijl
nanöjVnjac IHjtnn feyptac? Xenopboti fyíU
ðDi oiö tncD foac/ foo ©ófcatcs fpurDi í)arm
optur : pwar góöa og;töD»anDö menn »œri
cO finna ? enn þh jíóD foariD í Xenépþon,
foe ©ófccteo foaraDi fjólfuc tí(; fvfgDú rn’íc
tilaö lœcc þaO! ^BotD SCcnópbon úc f ol 2œc«
focinn ©ófcctte 09 alDaoinuc 0jóífur oac
©ófrcteo mjog foo ófcfDitc fínum, #of fagDt
tióttátufcóDuc maDuc, aD náfttí Sópprua, oíö
gcECifoeina f)anó: aD ©ófrötes fití dt tií aD
tcca ncllv’jiuttuc 09 lcjicfullur; £eír Jipcftij
JaD fpctc gœctmctftaca ftnn 09 fœrDu bonutti
fjau tiDmDi, cn ©óPcuteo goaD binn r$tt bafa
í«mt «f átliti fínu, 09 einúnflíé jfpnfemí ftn»