Útvaldar smásögur - 01.01.1822, Síða 50

50
„ o& flniðb. @po fem l>oevé? — fpurí)! jMf*
»acOuc — „ 3?öoc fceiOranöt, náöugcfli
„jytvta'l0 — fa0Öi 0ancti P’tuc— 03 t)ílÐt
ef.Imt mefcfaungiim finum burt paD«n til öf*
iöfujiööarinð.
fHftt i fant« ttetfámgí gaR pit> mef!a fögn*
öí)ar»i)'6p rneö pft 09 f>6toaöa um «Rar !>er*
l>áDtr i£n(íra, pegna fefö at) ©t’öttn ny jfút»
»arOoc 3tonáng«, át> nafni pkutppa, íetn I
f|«vt)erii JSieflfa rtPti 6 íEnglanöt, bafDi meö
enfht fjcrltcí unnib ftgur ít ©irotianöö ^en*
#n«t Ðat? ö, f)\)err 6 r>ífum epttr €nfta (tga
«t fama 6nD oiö Ccecí (flft bff. 41), v>6D tneð
lerfiíDí uppi i£ngíanö, en bón í>^fDi £6 teP«
ib fyann tíi fftnga og fom ntS meD eblugt f)j ilp>
cr4iD aD herbó&um játnaröcr ^onóngí. 01ra
tDdtbet fl u9 6 funD bennar tíl aD fagna
lenni, en fluttt unDir ein$ flutta fegu af ^eittt
6 ptrunac offcum fcó Calate, fem lífláta atti
famflunDé.
UnDír eíní og 3a'tt>arÖur meD fpfgD |ani
íafDi ^ctífaD S)tottníngunni, beíDDifí í)ón ein«
íalð oíD bann.
„ í)erra! — mcelti fjdn — umtaíé efnt
v mitt aD beffu ftni %ceric eifi Itf faeína banö*
t, verfémanUa, óneí! í>aD m r 'at’ Dbrmcetara
f, hnafét cnn líf aRra Srcitfattfie 3nnbóa
f, reon'.ft, nefnilega: ceru entfu fþjbDatmnar og
„ ovDétbci mínð jctPöcöot^ mtné €itabttt*
4t 00 Motián0.'í
f,%ís