Útvaldar smásögur - 01.01.1822, Qupperneq 115

II?
*»$'eirra, mun paö aíbrci fíjbfljí h’ijlnc tcó
■t, og ccftnlccia jþán^bátD g6nga mci) upprciftat
„ ftform, ncma poi octöi foo toíftcaD funOur, aö
„ jjaDcllé ccfcrt orfi I aö táöají.'' ^onáng-
ur lciDOift af forteíum geiftícgra, í>ocrja fiá ópggö*
ic tráar-.lctrOémar íjneigDu jafnan til málö of*
rffiémanna, og Ijct fá DciDni cptir. ©jerpallí
ri €ptmni rarD ftipt í fjoiDa m*rg umoa:mi
©Crlperjum 0p0nff«m, f)rcrt íjeíDuc fjcmit
frá (Cafttlíu ©ar eDur Bcrcgón, 5loínaDtft meiri
cDa mínni fftutuc lanDð, eptir ftétt þanö, cett»
sefgí eflegar náDar'íPilnun. ^nDíatiar, fem
bálfeftur bofDu 6 ftrtoerjum íftetti, urDu upp
frá£eirti ftunDu þraftat, ftrerra crft'DiO foiti, iff
og bláD urDu eign íöcottnata feirra. Iþtfa
ori jfílfilegu ráDftofun rarD uppfcá p»í nUftac*
ur framfplgt um allar lanDnámé»f>pgDíc fgjfa
ubftnnDna fyeimá.
Sþanninn gáfu ntalniaígrafttr piffari arb
«f fer. ^onángur fírf í fprftu belfíng
feinna meir ínöjáng, cn parD íoffiná a& íáta
fít IpnDa fimtángtnn.
StuDafi pau, fcm fluttuft 6t ftá &t.
míngó, ctftu upp ágíntD adt ciní ftcirro, fem
ccfi totlDu ^ángaD fiptjaft. £tgnar» og Smbœtt#
ié»niettn eDIuDuft Jiar toeitfngar»bríf forir lenD*
um, fem auDguDu pá fpríríjafnarhuft. fþeíc
Ijetu ðíáDémcnn ftna ráDa fprir Jietm, en pe>e»
ir fér funannt emá itm tgínn og ©r#ttna ftna
átáDa; Jiá fáu metm 00 D«mi $tft, fcm ötráíeg